...ve skutečnosti. 

Rok 1967 v Namu: 

V Jižním Viet-namu v lednu 1967 obklíčily jednotky americké a jihovietnamské armády oblast tzv. „Železného trojúhelníku“, severně od Saigonu. Oblast se Američané snažili marně dobýt už delší dobu. V této opevněné oblasti se ukrývalo velké množství partyzánů a byly odtud často podnikány útoky proti Saigonu. Nečekaný útok sice partyzány zaskočil, ale ti neztratili duchapřítomnost a převážná většina z nich se stáhla z oblasti bez boje. Americké jednotky asi měsíc prozkoumávaly oblast, ničily bunkry a sklady, ale nakonec z oblasti odešly a zanechaly pouze opěrný bod, čímž dovolily partyzánům vrátit se…

ŽELEZNÝ TROJÚHELNÍK

 byla přezdívka pro oblast velkou přibližně 155 čtverečních kilometrů, nacházející se nejbližším cípem asi 20 mil severně od Saigonu, která byla ohraničena řekou Saigon na jihozápadě lesem Dien na severu a řekou Song-Thi-Thinh na východě a měla zhruba trojúhelníkový tvar.  Prakticky od začátku druhé indočínské války, jak je označována americká intervence ve Vietnamu (1964 – 1975), se tato oblast stala hlavním komunistickým útočištěm a zázemím, do kterého se do konce roku 1966 neodvážili vstoupit jak jihovietnamští vládní úředníci tak ani vojenské síly ARVN. Pro umístění Železného trojúhelníku, jeho tvar a rozsah činnosti Vietkongu, byl nazýván "Dýkou do srdce Saigonu.".

Vzhledem k tomu, že dřívější snahy o vyčištění této oblasti od sil NLF - Vietcongu selhaly, byly naplánovány vyhledávací a vyčišťovací operace s názvem „operace Cedar Falls“ a následná kombinovaná „operace Juncion City“, jejichž účelem bylo úplné vymýcení nepřítele z této jeho bašty. V operaci Cedar Falls se počítalo nejen s útokem na pravidelné síly Vietcongu a jejich infrastrukturu, ale i s rozsáhlou deportací civilního obyvatelstva z této oblasti včetně úplného zničení jejich domovů, odstranění vegetace pomocí defoliantů a vytvoření jakési útočné oblasti – „Strike Zone“, kde se dal předpokládat výskyt jednotek Vietkongu a tam vzniklo takzvané  „pásmo volné střelby".

Vrchní velitel spojeneckých vojsk ve Vietnamu Generál Westmoreland souhlasil, a tak bylo rozhodnuto, že bude zahájena operace Cedar Falls, která bude předcházet následující operaci Junction City.

 

(marty+)

...Nejkritičtější místa představovala oblast Saigonu a dále hustě osídlená pobřežní nížiny od Hue k Nha-trang. Sem bylo přemístěno nejvíce jednotek, které měly tuto oblast nejen bránit, ale i podnikat operace proti nepříteli. V té době se počet Američanů zvýšil na 400 000, ostatní země měly ve Vietnamu přes 60 000 mužů. S ostatními jednotkami Westmoreland podnikal útoky proti nepřátelským základnám na území J. Vietnamu.

Válka do vyčerpání zavedla i jiné dosud nepoužívané výrazy jako byl "počet mrtvol". V jiných válkách se úspěch měřil velikostí dobytého území a počtem osvobozených měst. Tady to neplatilo. Sdělovací prostředky ukazovaly přehledy zabitých Američanů a porovnávaly je se ztrátami Jihovietnamců, aby se ukázalo, zda krvácejí rovnoměrně.

Jejich součty se porovnávaly s počtem zabitých bojovníků Viet-congu a NVA a zjišťoval se týdenní poměr mrtvých. To byl "počet mrtvol". Mrtvý nepřítel se tak stával dalším zářezem na pažbě, dalším bodem zvyšujícím celotýdenní skóre počtu mrtvol. Během roku 1966 došlo k 18 rozsáhlým akcím. Každá zaznamenala přes 500 zabitých nepřátel. Přesto se Hanoj nevzdávala víry na konečné vítězství.

Westmorelandova taktika dobytí území J. Vietnamu se začala ihned uskutečňovat.

Operace byly nazvány "Vyhledej a znič". To znamenalo prudký překvapivý útok dělostřelectva, obrněných jednotek i jednotek pěších. V důsledku minimalizování ztrát byly tyto přepadové oddíly velice početné a v případě napadení se měly stáhnout. Na území jižního Vietnamu bylo přes 100 nepřátelských opevnění, jež využívali povstalci. Opevnění byla v těžkém terénu, měla houževnatou obranu, spoustu pastí a zaminovaných míst a mnoho únikových cest. Největší síť základen byla jen 20 mil na sever od Saigonu.

Byla používána již Viet-minhem a nyní byla zdokonalena. V zemi byla síť tunelů a místností, jenž byly používány jako útočiště, tiskárny, ošetřovny a mohly sloužit k nepozorovanému přesunu jednotek i přes několik kilometrů. Oblast těchto základen byla pojmenována jako "Železný trojúhelník".  První útoky podnikly jednotky ARVN již v roce 1964, ale kromě pár mrtvých ostřelovačů a desítek děr, které zavalily, nedosáhly ničeho. Westmoreland se rozhodl pro chemické látky, jež sežehly džungli. Poté vyslal letouny aby vysušenou džungli polévaly benzínem a nakonec tam poslal letouny s napalmem.

Plameny šlehaly vysoko do oblak. Zdálo se, že operace bude úspěšná, ale obrovská teplota způsobila atmosférickou konfluenci vlhkého tropického vzduchu a spustila gigantickou průtrž mračen. Povstalci tak přežili v úkrytech a nic se jim nastalo. Džungle během několika měsíců opět dorostla. Generál si uvědomil neúčinnost bombardování a zahájil tedy útok "Cedar Falls". Ten začal 4.ledna 1967 nálety bombardérů B-52. Do 8.ledna byl prostor obklíčen jednotkami. 1.prapor 26. pluku zaútočil na vesnici Ben-suc. Než se bojovníci Viet-congu rozprchli bylo jich několik zajato.

Mezitím 25. divize zaujala pozice u řeky Saigon, aby zneškodnila prchající jednotky. Druhý den zaútočil ze severu 11. lehký obrněný pluk a 173. výsadková brigáda. Jenže nepřítel se nepozorovaně stáhl a proklouzl mezi útočícími jednotkami nebo 25. divizí u řeky Saigon. Železný trojúhelník padl do rukou Američanů. Ženisté se dali do práce. Udělali zde plochu pro zásobovací vrtulníky, rozšířili stezky do měst, buldozery zasypávaly tunely. "Tunelové krysy" byly jednotky jež měly za úkol prohledat tunely a posléze je i zasypat a zničit. Tyto operace trvaly přes tři týdny. Terén byl urovnán a podzemní bludiště zasypána.

Začátkem roku 1967 začalo důležité jednání v Hanoji. Generál Giap začal naléhat naHo Chi Minha , aby dal souhlas s velkou ofenzívou na jih. Generál si uvědomoval, že vyhlídky na brzký kolaps vlády v Saigonu se neustále zmenšují. Horší pro něj bylo to, že počet mužů naverbovaných do armády se začal zmenšovat a ztráty jen za počátek roku 1967 bylo obrovské. Ve vedení politbyra se objevilo i několik nesouhlasných názorů.

Ty trvaly jen do smrti generála Thanha. Jeho pohřeb byl 7.července. Květiny na jeho hrobě ještě nestačily uvadnout, když politbyro přijalo závěrečné usnesení zahájit počátkem roku 1968 všeobecnou ofenzívu. Ho Chi Minhovi bylo sedmdesát šest let. Snad se začal obávat, že by jeho život mohl skončit dřív než dosáhne svého snu. Přípravami ofenzívy se měl zabývat generál Giap, který měl nejrozhodnější vojenské slovo v politbyru. Už před 14 lety porazil Francouze u Dien-bien-phu a rozhodl se zopakovat toto i proti Američanům...

Zdroj: https://www.vietnam.psyo.cz/cz/fotogalerie/vietnam_19641975/valka_ve_vietnamuiii

 (Photo By: LIFE magazine)