...Military paintball 2009

ŽELEZNÝ TROJÚHELNÍK 1967 

Rozdělení a primární úkoly stran:

 Amíci:

Jednotky US měly v  oblasti plné partyzánských jednotek opěrný bod CAMP s vrtulníkem (vozidlo Psovod - Kokořínští Psi), nemocnicí k ošetření těžkých zranění a muniční sklad. Posádka Campu byla složena z několika týmů plnících zadané úkoly od budování obraného perimetru, strážní činnosti až po patrolování v oblasti kolem tábora. Nezávisle na něm v jiném prostoru byl zajatecký tábor POW-MIA. Oba tábory měli samostatné velení a prakticky působily nezávisle s tím, že velitel zajateckého tábora podléhal v klíčových momentech velení štábu CAMPu. Oba tábory byly propojeny jen polní telefonní linkou (po drátě). Do každé mise jednotka fasovala speciální mapu pro danný úkol. V těchto mapách  byly vyznačen jejich úkol a tkz. heliporty - bezpečné zóny pod kontrolou jednotek US. heliporty sloužily hlavně k evakuaci zraněných, nebo zdecimovaných jednotek z džungle zpět do bezpečí základny, nebo nemocnice. Na ty se musela ohrožená jednotka přemístit a přivolat si vrtulník přes štáb ovšem s vědomím, že ne vždy musí přiletět.

Vietnamci:

V „džungli“ byla vietnamská vesnice a na neznámém místě utajená partyzánská základna.

Oblast ze začátku hry měly pod palcem dvě sice nepočetné skupiny Vietcongu kódově označené Dong a Nam (týmy ŽABÍ CREW a část TTLEGION), ale zato s dokonalou znalostí prostoru a prostředí. Partyzáni Vietcongu v oblasti nastražili mnoho smrtících systémů a vybudovali podzemní kryty. Jako simulace nových posil partyzánům vyčerpaných z předchozích bojů, byly vyslány z území Kambodže a Laosu dvě jednotky pravidelné Severovietnamské armády NVA - BORO-Minh a CAST-Minh. Tuto posilu tvořily dva týmy MG a druhá část TTLEGION, které byly pořadatelem nezávisle na sobě vysazeny v okruhu do 7km (vzdušnou čarou) od cílové oblasti. Obě skupiny byly přepraveny na místo výsadku bez možnosti vidět ven z transportních vozidel. Jejich úkol byl zorientovat se v terénu, splnit v časových limitech dílčí úkoly, rozluštit kódy a zkontaktovat se s partyzány Vietcongu rádiem, které získaly během cesty a čekat na určení pozice setkání. Celá Vietnamská strana byla v mnohém znevýhodněna. Partyzáni a NVA začínali v početním oslabení, nemohli používat přilby ani neprůstřelné vesty a největší znevýhodnění pro ně byla absence nemocnice, takže tím pádem nemohli vyléčit těžká zranění.

1 den:

Po zahájení hry museli čerstvé posily Američanů pomoci dobudovat nedokončený Camp vytvořením vnějšího perimetru složeného z palpostů. Natahat telefonní linky, miny, detektory pohybu, elektřinu a ozvučit tábor tlampači ze kterých mimo rozkazy vyřvával také dobový Rock and Roll, prostě pro amerického vojáka nepostradatelné věci.

Po dokončení tábora se rozestavěly hlídky, které se střídaly na strážích v časových intervalech na palpostech a další týmy vyráželi do džungle hledat nepřítele a „trojúhelníky“.

Zatím vojáci NVA-CAST (MG) překročili fiktivní hranice Laosu a na jiném vzdáleném místě druhý tým NVA – BORO (TTLEGION-2) hranice Kambodže. Celou cestu k hranicím neměli vojáci potuchy kde jsou a kde se nachází základna Vietcongu. Po vysazení dostali obálku s instrukcemi a topografické pomůcky, pak se vydali plnit své úkoly, aby mohli najít své spojence z Vietcongu .

Všechny úkoly museli plnit v časovém limitu a pokud by svěřené úkoly nestihli či nesplnili, operovaly v džungli americké jednotky, které by dostaly rozkaz „Search-and-Destroy - Najdi a znič“.

V tu dobu jedna americká jednotka nedaleko základny lokalizovala vietnamskou vesnici i s vesničany v rýžových kloboucích. Po informování štábu, dostali rozkaz dva vesničany zajmout a přivést k výslechu. Uvěznění civilové byli po výslechu a informacích „z pole“ propuštěni a převezeni zpět do vesnice, protože se během zevrubné prohlídky vesnice nenašel žádný kontraband, přestože vojáci z patroly po jeho úkrytu v zemi několikrát přešli.

Mezitím vietnamská skupina NVA – BORO (TTLEGION -2) neměla vůbec na růžích ustláno. Výsadek přímo v džungli v nepřehledném terénu udělal s orientací své a k tomu přispěla chyba organizátora, kdy byly v instrukcích špatně uvedeny časové údaje (limity cca o jednu hodinu kratší!).

Druhým vojákům NVA-CAST (MG) se dařilo v časovém limitu splnit všechny zadané úkoly. Ke komplikacím došlo až na konci jejich mise kdy selhalo spojení rádiem a byli nuceni improvizovat.

Se soumrakem jedna z amerických patrol pročesávající prostor kolem Campu zjistila, že vesnice byla úplně opuštěna a jednotky musely být varovány: „Mějte se na pozoru“.

Do džungle se pozvolna vkrádala tma a pro vojáky NVA – BORO (TTLEGION -2) byla orientace čím dál více obtížnější a čas ještě neúprosnější, ale i tak se jim podařilo polovinu úkolů splnit a za naprosté tmy se spojili se svou skupinou Vietcongu (ŽABÍ CREW) na nepřátelském území bez jediného výstřelu.

Potom se další skupině NVA-CAST podařilo pod rouškou tmy beze ztrát a kontaktu, projet oblastí pod kontrolou Američanů i přes vzniklé časové manko zaviněné nefunkční radiostanicí, našli své soudruhy z Vietcongu a zbudovali si samostatný tábor aniž by ho někdo objevil.

 V temné džungli se ale boj nezastavil a přišly i první ztráty a to na obou stranách. Jednalo se naštěstí jen o zranění a jeden partyzán skončil po ošetření v zajateckém lágru ve zkušených a nekompromisních rukou jeho velitele ( Peří ).
 

 V tyto okamžiky byli přes hlavní bunkr do tábora vpuštěni nový američtí vojáci údajně od speciálních sil LRRP. Nikdo je důkladně neprověřil a tak se stalo, že na americké základně se ocitli tajní agenti KGB-Smerž (Čertovo kopyto) převlečení do amerických uniforem s chováním amíka, které nevzbudilo ani podezření u velení štábu. Ubytovali se a jen čekali až přijde jejich čas.

 Díky černočerné tmě se jedna partyzánská skupina proplížila džunglí až k perimetru tábora s úmyslem ho než vyjde měsíc napadnout. Stráže na jižním palpostu zaznamenali jejich aktivitu a v táboře byl vyhlášen poplach. Z neznámých důvodů byl následně poplach zrušen a to i přesto že se útočníci nestáhli ani o píď a byli připraveni ke steči.

Před velkými ztrátami, které by určitě následovali po sebevražedném útoku partyzánů, tábor ochránilo rozhodnutí vietnamského velení tuto jednotku stáhnout bez boje, protože jednotky NVA a VC nebyli dostatečně zformovány k obraně vlastních pozic a vietnamský štáb toto riziko vlastních ztrát vyhodnotil jako zbytečný hazard.

Jedné z nočních patrol se pod velením Kojota (FOREST a Sudeta Óre) podařil husarský kousek. V džungli hoši narazili na důmyslnou partyzánskou past a nejen že se jim podařila nástraha delaborovat, ale i dopravit za dramatických okolností na základnu jako kořist. Koyot z Forestů vzpomíná:

 „ Měli jsme fakt štěstí, že při přepadu nikdo nezařval... nervy jaký byly když kolem nás praskalo v lese, pak když Šéva našel nástrahu a Vlasťák ji likvidoval, pročesávání sektoru kde má být trojúhelník, houkání rádoby sovy a následné praskání v lese, přesun hraničící s úprkem na Heliport...a když na Heliportu přišlo nejdřív zamítnutí helikoptéry, všude okolo možný nepřítel, 15-20 min do konce mise... to bylo fakt psycho... Pak přijel Psovod ale ouha jen 7 lidí na palubu a zbytek pěšky... Scéna jak vystřižená z Black Hawk Down, kdy vyčerpaní kluci běží, zakopávají, boří se do písku, přestávají Psovodu stačit a pomalu je pohlcuje tma...  „

   2 den:

Na americké straně se patrolovalo a strážilo po celou noc bez přestání. Minimum spánku neustálá soustředěnost se podepsala na únavě.

Většina vietnamců přes noc nejspíš odpočívala, ale už před rozbřeskem byli velmi aktivní. Dokončovali svou past a chystali se amíkům dát co proto.

Když slunce vyšlo nad džungli a začalo ohřívat okolí vyrazila z Campu početná patrola plnit úkol spojený s průzkumem.  

Netušili, že už více než tři hodiny se celý prochladlí krčí v podzemí ukrytí bojovníci strýčka Ho - vietnamci. Čekají ztuhlí, bez pohybu celý zdřevěnělí na svou kořist ve vlastnoručně vykopaných a dokonale zamaskovaných dírách pod zemí. Dalekohledem sleduje prostor velení a v nejpříhodnější moment dá signál k útoku. V dírách jen čekají pěšáci na smluvený povel. Celá americká jednotka vejde přímo doprostřed jejich pozic aniž by tušili co je čeká za masakr.

Zazní signál a země se otevře. Nikdo neměl šanci.

Podle slov jednoho z američanů: „Proboha oni byli najednou všude kolem nás, úplně všude!“  Z americké patroly nikdo nepřežil!

 Vzápětí mrtvoly putovali do zajateckého tábora si odpočinout a čekat na případné zařazení do výcviku.

Jenže hoši strýčka Ho začali tlačit na pilu a bylo jim jasné, že je vhodná doba se pustit do osvobození zajateckého tábora, kde byla velice lákavá a početná kořist. Totiž pokud by se jim podařilo tábor osvobodit, tak platilo pravidlo, že celé osazenstvo lágru včetně amerických mrtvol půjde automaticky na stranu vietnamských bojovníků jako jejich nová posila a tím mohli početní nepoměr zvrátit na svou stranu. Vzhledem k tomu, že sami měli minimální ztráty po zdařilé léčce, tak byla jen otázka jak to udělat, aby zase byly oběti co nejnižší. A tady nadešla chvíle pro komunistické agenty infiltrované v Campu. Špioni otevřeli vietnamcům cestu likvidací stráží jednoho z palpostů. Na řadu přišli nože, aby nezpůsobili hluk a tím otevřeli cestu velké skupině vietnamců k POW-MIA aniž by je kdokoliv spatřil. Úkol zvládli do pěti minut, než stihli dorazit první americké jednotky, byl tábor úplně prázdný. Tak sice získali zajatce na svou stranu, ale osvobozenci byli beze zbraní a útok na muniční sklad v Campu by mohl dopadnout katastrofou. 

 Vymysleli další past na transport s municí, který vezl zbraně prostorem. Na vytipované cestě vytvořili další lest. Psovod jel po cestě i s muničním skladem na korbě a doprovodem jednoho z týmů (Veverky z ponorky), vzápětí se propadl do dokonale zamaskované vykopané jámy, jako pro mamuta a zůstal nehybně stát.

V ten okamžik byli zase „rýžojedi“ všude. Doprovod neměl šanci a celý byl smeten palbou ze všech stran. Tím Vietnamci opatřili zbraně pro čerstvou posilu. Pak je čekal poslední úkol: Finální boj o pevnost na vrcholu valu, sejmout vlajku základny a vyvěsit svou Severovietnamskou.

Než dorazili do pozic k útoku velení tábora si přivolalo leteckou podporu, zadalo souřadnice místa shozu. Letadlo (Cessna) přiletělo sice včas, ale jeho smrtící náklad (běžná PB munice) se díky silnému větru rozptýlil ve velkém okruhu od cíle. Shoz byl nepřesný a prakticky vietnamské vojsko téměř nezasáhl. Pár kulí dopadlo i do prostoru samotné základny, ale naštěstí dobře krytým amíkům žádné ztráty nezpůsobili.

A jak to nakonec dopadlo?!

Celou herní dobu měli navrch vietnamská strana, bohužel poslední boj dopadl v jejich neprospěch.

Přesto vůbec nezáleželo na tom kdo vyhraje, ale celá hra byla postavená na atmosféře a na tom jak si kdo zahraje a hru prožije.

Z pohledu organizátora: Na této akci se sešly opravdu mimořádně disciplinované a férové týmy z ČR, SK a Polska a na kvalitě hry to bylo skutečně poznat.

Proto tenhle počin, kdy jsme vstupovali na nejistou půdu plnou novot, dopadl tak jak dopadl, podle ohlasů dobře.

 Díky za hru!

Za DG marty+

(Photo by: Karolína, Metud, Maksiu... www.military-paintball.cz )