THE LAST TOUR
(Vzpomínky)
Tak už zase sedíme ve vrtulníku. Na další tajné misi LRRP. Náš pilot Koyot to kvůli bezpečnosti bere nízko, tak to chvílemi dost hází. V malém prostoru kabiny je nás, společně s naší bagáží, namačkáno pět: velící Salfa, ženista Olin, medik Jarda a já s mým parťákem Wincentem. Naším úkolem je v Kambodži, u hranic s Vietnamem, najít a spojit se s druhou skupinou LRRP. Pak společně překročit hranice a odlehčit základně Bze-Nec, která je ohrožována stupňující se aktivitou VC a NVA. To vše samozřejmě v naprostém utajení.
Najednou se náš UH-1 snesl nad rýžové pole a mi dostáváme pokyn k výsadku. Před námi je podle posledních informací údajně oblast s velikou pravděpodobností zpozorování a napadení našeho vrtulníku a tak jí musíme překonat po svých na další extrakční bod, v dosahu jiné základny. Po krátké kontrole mapy a výběru nejvhodnější trasy, procházíme bez potíží mezi rýžovými políčky, aniž bychom zahlédli nějakou nepřátelskou aktivitu.
Konečně se s druhým vrtulníkem dostáváme na samotný okraj Kambodže.
Teď je před námi problém, jak v husté džungli budeme hledat druhou jednotku LRRP. Naštěstí nás vrtulník vysadil nedaleko jejich ležení a ti když zaslechli zvuk rotoru UHáčka, vyrazili nám naproti. V této jednotce byli kluci, které jsme dobře znali. S Chicem, Depim a Kocourem jsme dokonce absolvovali výcvik a pak tu je ještě Johny, Srnec a Habakuk. Rychlá porada velících nad mapou a už jako dlouhý had obezřetně vyrážíme směr Vietnam.
Je neskutečný horko a dusno. Pot se z nás pod těžkými batohy řine proudem. A ty komáři. V životě jsem neviděl tolik komárů pohromadě! Stačí tlesknout a tak deset jich dostaneš. Kdyby jsme nebyli prolitý tím repelntem, co jsme si nafasovali extra dávky, tak by nás ty mrchy určitě sežrali za živa. A to jejich bzučení – hrozný kravál! Kdyby mi Charlie tancoval za zadkem foxtrot, tak bych si toho snad ani nevšiml. Tak pomalu postupujeme hustou džunglí. Míli za mílí. A stále zkoušíme, jestli už jsme v rádiovém dosahu základny Bze-nec.
Pochodujeme už něco přes pět hodin. Padla černočerná noc. Měsíc vychází až po půlnoci. Naštěstí se podařilo navázat spojení. Jsme v podstatě na samé hranici Vietnamu. Máme pokyn k posledním přípravám před vstupem na území nepřítele. Pak už nebude na nic čas. Zrovna když se hrabeme v batozích, hned kousek vedle pěšiny, naše čelní hlídka hlásí pohyb na cestě! Skutečně jsou vidět dvě, nebo tři světla pohybující se směrem k nám. V tichosti narychlo sbíráme svoje věci a posunujeme se hlouběji do džungle. Bohužel ta zde zrovna není nějak hustá, ale říkám si, že pokud jen prochází, bude to O.K. Jenže světla se zastavila na naší úrovni. Vypadá to tak na tři čtyři osoby. Jsem od nich tak padesát metrů a nedaří se mi rozeznat, jestli jsou to civilové, nebo vojáci. Co tu sakra chtějí? Proč nejdou dál?! No, nezbývá než čekat.
Náhle noc protne ostrý zvuk motoru. Nerozeznávám co je to za vozidlo, které právě zastavilo u našich kontaktů. Vypadá to, že něco vykládají. Ať je to co je to, doufám, že si udělají svoje a všichni odtáhnou pryč a obejde se to bez střílení. Skulil jsem ze zad batoh a nožem opatrně odřezavám větve z mladé borovice a zapichuji je před sebe, abych tak zlepšil svůj úkryt. Snažím se zjistit naše postavení. Vlevo ode mne je někde Salfa a Olin a ostatní do půlkruhu napravo.
Už mají vyloženo. Nasedají a pokouší se na úzké pěšině otočit vůz. V tom se do kužele reflektorů dostal něčí nedostatečně skrytý batoh. Slyším vzrušené vietnamské výkřiky. A v tom z vozu zaštěká kulomet. Tři dlouhé dávky. Vozidlo se staví do lepší palebné pozice a já rozeznávám pancéřované vozidlo osazené těžkým kulometem. Vědělo se, že Rusko dodává protistraně materiál, ale že tady narazíme na obrněnce, to nikdo nečekal. Na něj vybavení nemáme.
Kulomet vypouští dlouhé dávky na vše, co se mu zdá podezřelé. Zvednout se na ústup by byla sebevražda. Olin se Salfou zkouší štěstí s granátem, ale vozidlo sotva škrábnou. Snažíme se sejmout obsluhu kulometu. Marně. Pancéřové kryty nepustí ke střelci žádnou z našich střel. Při pojíždění vozidla, když nás přes hluk motoru nemohou slyšet, mě Olin vybízí, ať to vezmem z boku, ale jsem od hustšího porostu u pěšiny dost daleko a celý manévr bych jen prozradil. Říkám mu tedy, ať to zkusí sám. V tom vidím u koncového světla běsnícího obrněnce přidřeplou postavu. Není pochyb. Černé pyžamo a kuželový klobouk. Máme co dočinění s Viet Congem. Rychle zamířím a pálím. VC zařve, chytne se za ruku a odplazí se za vozidlo. Sakra. Ten nám může ještě zatopit. Na pravé straně formace vidím, že se pár klukům daří ustupovat, zatím co ta ocelová bestie pátrá kuželem světla naším směrem. Vůbec nevím, jestli máme nějaký ztráty. Pokoušel jsem se volat Salfu, ale neodpovídá. Doufám, že je v pořádku a že něco vymyslí, jako vždycky. A obrněnec se stále snaží zajet hlouběji do džungle a zkrápí okolí olověnými hady. Sakra co tady vlastně vůbec dělám?! Byl jsem raněný a pak mě chtěli zašít v týlu pomáhat na příjmu raněných. Ale já chtěl zpátky. Zpátky do džungle. Tak proč ne rovnou k LRRP?! Tak. Tady to mám. Po celodenním pochodu s patnácti kily na zádech komáry a vedrem zamořenou džunglí mě chce nějakej obrněnec rozstřílet na kusy těžkým kulometem. No dobrý!
Najednou přímo proti mě, nějakých třicet pětatřicet metrů vyskočí z křoví rákosník a cosi pro mě nesrozumitelného huláká na své nohsledy. Rychle se přizvednout na levé ruce. Zamířit. Musím být přesný, chci ho dostat. Mířím na hlavu. A bác. Vidím, jak jí dostal přímo mezi oči. Sakra dobrá rána. Asi to byl nějakej pohlavár, pěkně je to naštvalo. Už o mně asi ví a vysílají dvojici do mého pravého boku. To není dobrý. Nemůžu se hnout ze svého krytu, aby mě neosolil tím kulometem z leva. Čekám, až přijdou blíž. Teď už mě musí vidět. Pálím dávkou. Sakra, zase jen ruka. Vietnamec kvičí jak podsvinče a prchá i s jeho soudruhem pryč. Vzteky za nimi vyšlu ještě dávku, ale asi jsem nic nezasáhl. Zato jsem definitivně ukázal svou polohu tomu střelci s kulometem. Sakra, popojel. Nemám dost krytý bok. On popojel. Rychle. Překulit. Svítí na mě! Už pálí a ...
V noci dne 31.5.1967 se na hranicích Vietnamu střetli dvě jednotky LRRPs s obrněným vozidlem Viet Congu. Přibližně po hodinové přestřelce se Depimu, Kocourovi, Habakukovi a Srncovi podařilo ustoupit z kotle. Olin byl těžce zraněn, avšak ošetřen a odvlečen na základnu Viet Congu.
Status KIA: Johny, Salfa, Chico, Jarda, Wincent, Voves
Čest jejich památce
(Voves, SPAS)
Photo by: SPAS